30. května 2013

Čtenářský deník - Romeo a Julie


Autor: William Shakespeare

Oficiální název: Romeo and Juliet

Nakladatelství: Atlantis

Počet stran: 151





William Shakespeare – narodil se 23.4.1564 ve Stratfordu nad Avonou, jako třetí z osmi dětí měšťanského rolníka. Do 15 let navštěvoval latinskou školu. V 18 letech se oženil s Anne Hathaway a měl 3 děti. Ve 24 letech odešel do Londýna, kde se věnoval divadlu jako herec a postupem času i jako tvůrce dramat. Stal se spoluzakladatelem londýnského divadle The Globe. Poté se vrátil do Stratfordu, kde 23.4.1616 umírá. Napsal celkem 37 her, 2 lyricko-epické básně a cyklus 154 milostných sonetů. Jeho tvorba je rozdělena do dvou etap rozdělených rokem 1600.
1.období: inspirace Boccacciem a Chaucerem. Do popředí komedií vystupují povětšinou ženy, které jsou energetické a optimistické. Prosazují své představy o životě a lásce. Vznikají historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar), komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí) a romantická tragédie Romeo a Julie.
2.období: ovlivněno osobní krizí a smrtí vlastního syna. Z děl vyprchává optimismus a je nahrazen životním zklamáním a pesimismem. Vznikají autorovy nejslavnější tragédie (Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra).
Sonety: zůstávají v pozadí oproti dramatické tvorbě. Zachována sbírka 154 sonetů, psaných blankversem (5-stopý jambický verš, nerýmovaný). Tématem jsou rozpory a protiklady v lásce.

Tragédie – hra s vážným obsahem, jejíž hrdina se ocitá v dramatickém konfliktu s mocnějšími silami. V tomto zápasu podléhá a často umírá. Aischylos, Euripidés, Shakespeare, Racine, Goethe.

Anglická renesance (Alžbětinské drama) – renesance se zrodila v Itálii ve 13. století a datuje se až do století 16. Rozšířila se zejména do Anglie, Španělska, Německa a Francie. Zájem se obrátil od Boha k člověku, inspirace antickou kulturou. Alžbětinské drama – období vlády Alžběty I., kdy došlo k největšímu rozkvětu drama. Vrcholné období anglického divadla na konci 16. století a na začátku 17. století. Renesanční spisovatelé: T. More, Ch. Marlowe, G. Chaucer, L. de Vega, F. Villon.

Okolnosti vzniku díla – inspirace Ovidiovým příběhem z knihy Proměna, kde bylo zpracováno téma nešťastné lásky, motiv zdánlivé smrti v tragédii přebírá od Arthura Brooka (taktéž autor vyprávění o Romeovi a Julii). Jedná se však o nejzdařilejší zpracování.

Téma – nešťastná láska, rodinní spory, zbytečná nenávist, smrt. Láska si vždy najde cestu a překoná všechny překážky, když se nepřátelé nechtějí usmířit, odnesou to skoro vždy ti nevinní.

Kompozice – chronologická kompozice o pěti dějstvích a o různém počtu výstupů. V díle je jedna nejdůležitější dějová linie (láska Romea a Julie), která se prolíná s vedlejší dějovou linií (zabití Tybalta Romeem) a z toho plynoucími následky.

Jazyk a styl – pestrá stylistika, verše se střídají s prózou, blankvers s heroickými dvojveršími. Prolog má formu sonetu. Objevují se zde i jiné stylistické figury (metafory). Tragédie je žánrem vysokého stylu, a proto jsou na jazyk kladeny vyšší nároky: častý inverzní slovosled (Tybalta zabils?), jemné tvary přídavných jmen (mlád, platen), patetická zvolání, archaismy, poetismy, expresivní výrazy, nalezneme zde však i prostý jazyk a hovorové výrazy, které převážně používá Juliina chůva.

PostavyRomeo – mladý muž z rodu Monteků. Je hodně citlivý, laskavý a dobrosrdečný. Nenávidí boje, ale dobře šermuje. Vždy brání svou rodinu a přátele. Občas se chová unáhleně, avšak za svými cíli si pevně jde. Velmi miluje Julii a jako pravý romantik je pro ni schopný položit život – a taky položí.
Julie – čtrnáctiletá dívka z rodu Kapuletů. Je velmi krásná a romantická. Své rodiče většinou na slovo poslouchá, avšak dokáže být taky tvrdohlavá, a když už si něco vezme do hlavy, opravdu si za tím stojí. Je hodně zamilovaná do Romea, a přestože to ohrožuje celou její budoucnost, nechce se lásky vzdát. I když je velmi pobožná, spáchá sebevraždu.
Lorenzo – dobrácký mnich, jenž rozumí radostem a starostem mladých lidí, snaží se být vždy nápomocný, neváhá najít řešení jakékoli situace.
Juliina chůva – lidová postava, milá, hodná, ukecaná, je Julii víc matkou než Kapuletová.

Děj – děj nás zavádí do Verony v 16. století, kde žijí dva znepřátelené rody – Montekové a Kapuleti. Montekův syn Romeo – zamilován do Rosaliny – však na plese poznává Julii Kapuletovou a bezmezně se do ní zamiluje. Julie tuto lásku opětuje a tak se tajně nechají oddat. Romeo však zabíjí Tybalta, který předtím zavraždil Romeova přítele Merkucia, a je vyhnán z města a ukrývá se v Mantově. Julie je mezitím rodiči nucena k sňatku s Parisem. Z této situace nachází východisko františkánský mnich Lorenzo. Julie má vypít uspávací nápoj, který způsobí domnělou smrt a po procitnutí měla být tajně přenesena do Mantovy. Romeo se však o celém plánu nedovídá včas a tak se vrací do Verony k Juliinu hrobu s přesvědčením, že je mrtvá. Tam zabije truchlícího Parise a pak sám vypije jed. Sebevraždou ukončuje svůj život i Julie, která po procitnutí spatří celou tu tragédii. Celou situaci nakonec vysvětluje rodičům bratr Lorenzo. Romeova matka umírá žalem a oba rody nakonec uzavírají mír nad hroby jejich dětí.

Úryvek – Romeo: Je dobrý úmysl jít na ten bál, ač je to nesmysl?
Merkucio: Tys tomu dal!
Romeo: Zdál se mi sen.
Merkucio: Jak úžasné! Mně též.
Romeo: A o čem byl?
Merkucio: Že sny jsou často lež.
Romeo: Ve spánku lež však pravda může být!
Merkucio: Královna Mab tě přišla navštívit.

1 komentář: