11. května 2013

Čtenářský deník - Adelheid


Autor: Vladimír Körner

Oficiální název: Adelheid

Nakladatelství: Československý spisovatel

Počet stran: 153





Vladimír Körner – autor historické prózy. Tvrdí, že člověk je oběť dějinných vztahů. Jeho otec zemřel na konci války, kdy se přidal do odboje. Byl zabit u Kojetína. Pocházel z Moravy a dnes žije v Prostějově. Vladimír Körner je nejen spisovatel ale i filmový scénárista. Adelheid je baladistická próza, která obsahuje prvky existencialismu. Byla zfilmována roku 1969 Františkem Vláčilem. Lékař umírajícího času životopisný román Jana Jesenia, který provedl první pitvu a byl popraven, obsahuje tématiku 30leté války. Mezi jeho další díla patří Život na podpis, Údolí včel a Písečná kosa, atd.

Novela – prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka. Soustředí se na jeden jednoduchý, poutavý a nápaditý příběh. Rychle směřuje k nečekanému závěru a má jednu časově omezenou linii.

Česká próza 2. poloviny 20. století – díla reagují na válku. Přišlo o život mnoho spisovatelů (V. Vančura, J. Fučík, K. Poláček, J. Čapek). Jen málo z nich přežilo koncentrační tábory (Burian, Peroutka). Někteří emigrovali do zahraničí (J. Voskovec, J. Werich, E. Hostovský). Období bylo díky válce velice plodné na díla (A. Lustig – Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, B. Hrabal – Postřižiny, J. Fučík – Reportáže psané na oprátce, L. Fuks – Spalovač mrtvol, V. Páral – Milenci a vrazi).

Okolnosti vzniku díla – Vladimír Körner napsal Adelheid v roce 1967, kde popisuje část života vojáka, který se vrací z války. Je mu přidělena německá služka, do které se zamiluje a ona po zatčení spáchá sebevraždu. Voják se tedy odebírá z vesnice zase pryč. Na náměty této krátké novely byl natočen film, který pochází z roku 1969 a byl režírován Františkem Vláčilem. Hlavní postavy ztvárnili Petr Čepek a Emma Černá.

Téma – tématem je život obyčejných lidí v pohraničí na konci 2. světové války a „zakázaná láska“ dvou lidí s rozdílnou národností, která končí tragicky. Zaměřuje se na vztah Čechů vůči německému obyvatelstvu.

Kompozice – postup je chronologický a tektonický. Vážný postoj bez ironie a nadsázky. Text je přehledný a je členěn do odstavců a pojmenovaných kapitol (8 – V cizím domě, Žena, Jasné dny, Večírek, Zádušní mše, Bolest, Hořké ráno, Protokol).

Jazyk a styl – převažuje spisovná čeština. Jen občas se objeví nespisovná čeština, převážně během rozhovorů mezi vojáky. Kniha obsahuje přímou řeč. Protože Adelheid neumí česky a Viktor německy, vyskytují se v knize jeho monology. Časté jsou i německé věty. Autor nepoužívá dlouhých souvětí, ale věty jednoduché, což zvyšuje dynamiku příběhu. Jednotlivé dialogy jsou prolínány Viktorovými monology a popisy přírody.

PostavyViktor Chotovický – citlivý mladý voják (poručík), touží po lásce a domově. Během vály byl v zahraničí a díky tomu neodsuzuje Němce jako ostatní. Viděl v nich jen obyčejné lidi. Za to pozoroval, jak se po válce projevuje nenávist na Češích, kteří se jim chtěli pomstít.
Adelheid Heidenmannová – mladá Němka původem z bohaté rodiny vysokého nacistického důstojníka. Nebyla úplný ideál krásy, spíše obyčejná žena. Dusila v sobě vztek vůči Čechům, kteří jim vzali dům, udělali z ní služku, popravili jejího otce a ji drželi v táboře, kde nebyla svobodná a musela poslouchat příkazy. Byla překvapená, že se k ní Viktor choval jako jediný hezky, a proto ho omráčila, aby ho její bratr nezabil.

Děj – Příběh se odehrává v malé vesničce na severozápadě Moravy po 2. SV na přelomu let 1945 – 1946. Mladý voják Viktor Chotovický se vrátil do Československa z Anglie, kde pracoval během války nejdříve u letectva a poté ve skladu. Po návratu domů už na něj nikdo nečekal, jelikož jeho rodiče zemřeli. Ve vesnici nejdříve nebyl vlídně přijat. Ve vlaku ho zmlátili dva vojáci a vrchní strážmistr mu nevěřil. Viktor dostal zámek po německé rodině a byla mu přidělena mladá německá dívka Adelheid. I když to nebyla žádná krasavice, Viktor se do ní zamiloval. Své city jí dával najevo a dokonce jí zařídil, aby s ním v domě mohla bydlet. Adelheid se však stále uzavírala do sebe a hromadila v sobě nenávist vůči ostatním lidem. Nejdříve si Viktor myslel, že je Adelheid obyčejná venkovská žena, ale poté zjistil, že bývalý majitel – otec Adelheid – starý Heidenmann, byl kvůli svojí fašistické činnosti oběšen.
Viktor se každý den snažil navázat vztah s Adelheid, byl na ni milý a neodsuzoval ji. Má však problémy se s ní dorozumívat, jelikož za 6 let v Anglii zapomněl německý jazyk a Adelheid rozuměla jen některým českým větám. I přesto, že se spolu vyspali, na jejich vztahu se nic nezměnilo. Kvůli vztahu s německou dívkou se Viktor izoluje od ostatních lidí, kteří ho jen pomlouvají a tento vztah odsuzují.
Jednoho dne se ve vesnickém kostele objeví bratr Adelheid, Hansgeorg. Na návsi ho vojáci postřelili, ale nechytili ho. Z důvodu ochrany večer Viktora hlídal vrchní strážmistr, protože tušil, že se její bratr vrátí. Ten se skutečně v noci vloupal do zámečku, aby zachránil Adelheid. Zabil vrchního strážmistr a chtěl zabít i Viktora. To mu však Adelheid nedovolila a sama ho jen omráčila. Ráno vojáci Viktora ošetřili a v lese našli na pokraji smrti Hansgeorga a později pak i Adelheid na nádraží, kde mohla odjet vlakem pryč, ale neudělala to.
Ještě před výslechem s ní mohl Viktor mluvit pomocí tlumočnice. Slíbil jí, že jí pomůže a že na ni počká. Byla jediný člověk, kterého měl a nechtěl ji opustit a tím o ni přijít. Adelheid se na něj ani nepodívala a jen ho litovala. Poté si chtěla odskočit, a tam se oběsila. Viktor nakonec odjíždí do svého rodného domova.

Úryvek – -Malér, pane štábní kapitáne. Neotvírá. Říkala, že potřebuje na chvilku... tak jsem hlídal u dveří. Schválně jsem poslal Krajdlera  po okno, aby neutekla na dvůr...-
Štábní kapitán se opíral o hůl a kráčel chodbou neuvěřitelně dlouhými, trhanými kroky. Viktor mu ani nestačil.
Dveře do záchodu byly vyvrácené.
Mezi rameny a hlavami těch, kteří se tu nakupili před ním, viděl Viktor dovnitř. Zadrátovaným okénkem svítilo jasně slunce, obešlo asi budovu školy a zazářilo z této strany. V proužku světla, které propadalo přítmím, klečela žena v hustém rozhaleném kožichu. Klečela podivně, jako by se vznášela, protože její kolena se nedotýkala kamenné podlahy. Od okenní kliky se napínal pásek z kožichu. Byla oběšená.
Proč, řekl si Viktor a zavřel oči.

Žádné komentáře:

Okomentovat