21. března 2013

Čtenářský deník - Hamlet


Autor: William Shakespeare

Oficiální název: Hamlet, the Prince of Denmark

Nakladatelství: Academia

Počet stran: 149





William Shakespeare - narodil se 23.4.1564 ve Stratfordu nad Avonou, jako třetí z osmi dětí měšťanského rolníka. Do 15 let navštěvoval latinskou školu. V 18 letech se oženil s Anne Hathaway a měl 3 děti. Ve 24 letech odešel do Londýna, kde se věnoval divadlu jako herec a postupem času i jako tvůrce dramat. Stal se spoluzakladatelem londýnského divadla The Globe. Poté se vrátil do Stratfordu, kde 23.4.1616 umírá. Napsal celkem 37 her, 2 lyricko-epické básně a cyklus 154 milostných sonetů. Jeho tvorba je rozdělena do dvou etap rozdělených rokem 1600.
1.období: inspirace Boccacciem a Chaucerem. Do popředí komedií vystupují povětšinou ženy, které jsou energetické a optimistické. Prosazují své představy o životě a lásce. Vznikají historické hry (Jindřich IV., Jindřich V., Jindřich VI., Richard II., Richard III., Julius Caesar), komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí) a romantická tragédie Romeo a Julie.
2.období: ovlivněno osobní krizí a smrtí vlastního syna Hamneta. Z děl vyprchává optimismus a je nahrazen životním zklamáním a pesimismem. Vznikají autorovy nejslavnější tragédie (Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antonius a Kleopatra).
Sonety: zůstávají v pozadí oproti dramatické tvorbě. Zachována sbírka 154 sonetů, psaných blankversem (5stopý jambický verš, nerýmovaný). Tématem jsou rozpory a protiklady v lásce.

Tragédie – hra s vážným obsahem, jejíž hrdina se ocitá v dramatickém konfliktu s mocnějšími silami. V tomto zápasu podléhá a často umírá. Aischylos, Euripidés, Shakespeare, Racine, Goethe.

Anglická renesance (Alžbětinské drama) – renesance se zrodila v Itálii ve 13. století a datuje se až do století 16. Rozšířila se zejména do Anglie, Španělska, Německa a Francie. Zájem se obrátil od Boha k člověku, inspirace antickou kulturou. Alžbětinské drama – období vlády Alžběty I., kdy došlo k největšímu rozkvětu drama. Vrcholné období anglického divadla na konci 16. století a na začátku 17. století. T. More, Ch. Marlowe, G. Chaucer, L. de Vega, F. Villon.

Okolnosti vzniku díla – hra je alegorií doby, pro niž je charakteristická krize humanismu a renesance. Racionalita nesplnila očekávání a k řešení problémů nejenže nepřispívá, ale může mu i bránit. Na druhou stranu, rozum pomohl Hamletovi odkrýt faleš a masku krále Claudia (léčka s divadlem). Alžbětinská doba byla plná rozporů, kdy se vysoké mísilo s nízkým a vznešené s vulgárním.

Téma – krize renesanční doby; rodinný a milostný konflikt přerůstá v obecně společenský; bezohledná touha po moci – násilí, intriky, vraždy; úvahy o lidském životě a existenci; chtíč pomsty. Popisuje osamoceného jedince ve světě zločinu a intrik.

Kompozice – chronologická kompozice o pěti dějstvích a o různém počtu výstupů. Je zde jedna hlavní dějová linie (pomsta za vraždu otce), kterou prolínají letmé vedlejší (šílenství Ofélie, filozofické úvahy o lidské existenci, snadný život hrobařů).

Jazyk a styl – typické jsou dlouhé Hamletovy filozofické monology, v nichž se snaží pochopit smysl lidské existence. Stylově se autor pohybuje od vtipných až sarkastických poznámek hrobníků na adresu zesnulé Ofélie až po vážné výstupy postav trýzněných duševním neklidem. Dvě jazykové roviny Hamleta – první je vážná a filozofická; druhá vyjadřuje šílenství.
PostavyHamlet – dánský princ, kralevic; syn zavražděného krále; hrdý a spravedlivý; chytrý, prozíravý „filozof“; je vypočítavý a moudrý; uvažuje nad pomstou; rozpolcený člověk (přemýšlí nad pomstou, ale má obavy, že bude považován za vraha).
Claudius – bratr a vrah mrtvého krále; zlý, podlý, zákeřný, ctižádostivý; neschopný vlády; zavrženíhodný bratrovrah; nynější král; nový manžel Hamletovy matky.
Gertruda – Hamletova matka a královna dánská; rozpolcená osoba (je na straně dobra i zla).
Horacio – Hamletův přítel; čestný, spravedlivý; velmi vyrovnaná a harmonická osobnost schopná soudit Hamletovo jednání i Claudiovu vinu.
Polonius – nejvyšší královský komoří; má 2 děti; směšně oddaný králi; za podlézavost doplatí smrtí.
Ofélie – Hamletova láska; skrývá city k Hamletovi; dcera Polonia; nedokáže se prosadit; zbabělá; o svých citech hovoří s Poloniem a Claudiem; zešílí a utone.
Laertes – syn Polonia; zaslepený pomstou za smrt svého otce; umírá v boji s Hamletem.

Děj – Většina děje se odehrává na královském hradě Elsinor, na jehož hradbách se zjevuje duch Hamletova zemřelého otce, bývalého krále. Hamlet se od něj dozvídá, že byl zavražděn svým bratrem Claudiem, který si vzal Hamletovu matku za ženu a stal se novým králem. Hamlet od té doby nemyslí na nic jiného než na pomstu. Předstírá šílenství, aby odhalil smýšlení lidí ze svého okolí. Vinou svého strýce si není jist a snaží se ji ověřit pomocí potulných herců. Hamlet do jejich hry (divadlo na divadle) vloží pasáž popisující královu vraždu a spolu se svým přítelem Horaciem čeká na strýcovu reakci. Claudius z představení prchá a potvrzuje vlastní vinu. Hamlet však nad pomstou opět váhá, když spatří strýce se modlit. Při rozhovoru se svojí matkou Gertrudou nešťastnou náhodou zabíjí Polonia, otce Laerta a Ofélie, která zešílí a utone. Claudius posílá Hamleta spolu s jeho dvěma bývalými spolužáky (Rosencrantz a Guildenstern) do Anglie, kde má být popraven. Hamlet lest odhalí a vrací se zpět do Dánska, kde se stane svědkem pohřbu Ofélie (sarkastická scéna se zpívajícím hrobníkem). Laertes viní Hamleta ze smrti své sestry a vyzývá ho na souboj. Ten je však nerovný, jelikož zbraň je otrávena jedem. Výsledkem je smrt jich obou, krále Claudia i Hamletovy matky, která se otrávila vínem určeným Hamletovi). Tímto vymírají oba rody (královský i rodina nejvyššího komořího Polonia).

Úryvek – Horacio: Je schopen všeho, tak je rozrušen.
Marcellus: Nesmíme ho teď poslechnout. Jdem za ním!
Horacio: Jaký jen tohle vezme konec? Za ním!
Marcellus: Něco je shnilého ve státě dánském.
Horacio: Nechme to nebi.
Marcellus: Radši ne, jdem za ním.

3 komentáře:

  1. Moc nechápu, proč je v alžbětinském dramatu uveden Lope de Vega ,jakožto představitel španělské komedie, a Francois Villon, který pro jistotu dramata vůbec netvořil, neb byl básníkem, a to dokonce francouzským :)) (Thomas More a Geoffrey Chauser byli sice angličani, ale ani jeden z nich nepsal divadelní hry) Naopak mi tam chybí Ben Jonson, spolu se Shakespearem a Marlowem je asi nejznámějším anglickým renesančním dramatikem.

    OdpovědětVymazat
  2. V tomhle vydání ji mám taky doma, už se na ni docela těším.

    OdpovědětVymazat