15. prosince 2012

Čtenářský deník - Bylo nás pět


Autor: Karel Poláček

Oficiální název: Bylo nás pět

Nakladatelství: Albatros

Počet stran: 192





Karel Poláčeknarodil se roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Byl to humorista židovského původu. Jeho dílo představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svém díle se zaměřuje na zobrazování tragikomedie maloměšťáckého života. Dříve se uvádělo, že zemřel roku 1944 v Osvětimi, ale nyní už se uvádí, že zemřel roku 1945 v Glivici v Polsku. Mezi jeho dílo patří Muži v offsidu, Bylo nás pět, Okresní město, atd.

Humoristický román – prozaický epický žánr. Obsahuje spoustu epizod a motivů. Je delší než povídka nebo novela. Objevují se prvky humoru.
Novela – prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka. Soustředí se na jeden jednoduchý, poutavý a nápaditý příběh.

Česká próza od konce1. SV do konce 2. SV – projevuje se vliv avantgardy, zvláště moderní poezie. Využívá asociace, lyričnosti a obraznosti. Imaginace souvisí s fantazií.

Okolnosti vzniku díla – autor se zčásti inspiroval svými zážitky z dětství. Hodnotil zde svou důvěrnou znalost maloměstského prostředí. Laskavý humor jeho knížky kontrastoval se situací, ve které se autor nacházel: byl zbaven svého místa v Lidových novinách a deportován do koncentračního tábora, kde také údajně zemřel.

Téma – hlavní myšlenkou je zobrazení světa dospělých na malém městě, které je viděno dětskýma očima, a proto působí komicky, stejně jako Péťova snaha vyjadřovat se „korektně“.

Kompozice – dílo nemá ústřední zápletku a skládá se ze sledu volně řazených epizod, jimiž jsou válka s Dražáky, Ješiňáky a Habrováky, téměř tragické koupání v rybníku, vybírání vosího hnízda, žebrání, návštěva biografu bez vstupenek, příjezd cirkusu. Nejdelší epizodou je snění hlavního hrdiny způsobené spálovým onemocněním – putování do Indie. Text není rozdělen na kapitoly, ale na graficky větší oddělené celky.

Jazyk a styl – v autorově jazyce dochází ke konfrontaci několika rovin. Obecná mluva se mísí se spisovným jazykem, germanismy (šamstr) s nářečními prvky (polecajt), profesionalismy, knižními archaismy, školskými frázemi a slangem chlapecké party.

PostavyPetr Bajza – hlavní postava, vypravěč, veselý inteligentní rošťák, má velikou představivost.
Antonín Bejval – „vynálezce“, má různé bláznivé nápady, hodně si o sobě myslí, lakomý.
Čeněk Jirsák – je nábožný, jeho koníčkem je sbírání hříchů ke svaté zpovědi, přezdívaný Krakonoš.
Éda Kemlink – syn úředníka, velmi chytrý, má dvě sestry a psa Pajdu.
Josef Zilvar – z chudobince, je starší než ostatní hoši, několikrát propadl, kouří, statečný.
Eva Svobodová – dcera cukráře, Petrova favoritka, nosí Petrovi z cukrářství dobroty.
Otakárek Soumarů – osamělý, záliba ve čtení mayovek, obézní, má francouzskou vychovatelku.

Děj - kniha vypráví příběhy pěti chlapců, kteří spolu tropí lumpárny. Vypravěčem je Petr Bajza, který kamarádí se čtyřmi kluky, a společně zažívají různá dobrodružství. Chodí tajně do oblíbeného biografu, a aby nemuseli platit, tak lozí oknem, jednoho dne jsou však stejně dopadeni. Chtějí si také ochočit vosy, plánují dobrodružné cesty do cizokrajných míst, válčí s nepřátelskými Ješiňáky a Habrováky a chodí se koupat k rybníku. Dělají si legraci z nevrlého pana Fajsta, který si na mládež neustále stěžuje. Péťa párkrát navštíví i Otakárka Soumara, ale Otakárkova vychovatelka má strach, aby na něj neměl Petr špatný vliv. Péťovi rodiče, kteří vlastní obchod, mají ještě dvě děti a to malou Mančinku a nejstaršího Láďu. Žije u nich služka Kristýna, kterou vypravěč přezdívá Rampepurdou a dost často se a malým Petrem škádlí a ten jí vyvádí různé naschvály. Úsměvnou příhodou je návštěva příbuzné tety a strýce Vařekových, kteří Bajzovým závidí a kritizují je, když mají maso. Proto Bajzovi před nimi schovají husu, co mají k obědu a tvrdí, že mají pouze brambory. Nakonec teta Vařeková zjistí, že mají husu a velice se urazí, což pobaví celou rodinu. Když do města přijede cirkus, všichni jej chtějí navštívit. Petr se promění z malého nezbedy na malého gentlemana. Do školy s ním začne chodit i pohybově nadaný Alfons Kasalický z cirkusu a všichni jsou hrdí, když s ním mohou kamarádit. Petrovi se podařilo přesvědčit rodiče, aby se vypravili do cirkusu. V cirkuse byl i Zilvar, který si na lístek vydělal nošením vody pro zvířata z cirkusu. Ostatní se to také dověděli a chtěli mu pomáhat. Chtěl to udělat i Otakárek, ale tomu udělala hysterickou scénu jeho vychovatelka a cirkusák všechny vyhodil. Jednoho dne Petr onemocní spálou a zdají se mu dobrodružné sny, kterým věří. Má mluvícího slona Jumba, kterému koupil červenou čepici protkanou zlatem s bambulkami a se kterým se vydává s ostatními kluky a svou kamarádkou Evou Svobodovou do Indie. Tam navštíví českého krejčího, seznámí se s mahárádžou a princeznou, se kterou se Zilvar ožení. Na jeho svatbě se chlapci poperou a po uzdravení Petrovi dochází, že se mu Indické dobrodružství asi jen zdálo. Když se snaží od kluků zjistit, zda to byla pravda, přisvědčí a Petr je šťastný, že to „nebyl“ jen sen.

Úryvek – „Jaký vynález? Kdo je Jumbo? A kdo zapáchal?“ ptala se Kristýna a začala se strašlivě chechtat. Maminka poslala Kristýna do kuchyně, upravila mně podušku pod hlavou a pravila: „Nemluv, Petiňko, a odpočiň si.“ Tak jsem teda už nic nemluvil, ale zavřel jsem oči a myslil jsem na to, že musím Jumbovi koupit takovou hezkou červenou čepici.

Žádné komentáře:

Okomentovat