25. listopadu 2012

Čtenářský deník - Vyšetřování ztráty třídní knihy


Autor: Ladislav Smoljak, Zdeněk Svěrák

Oficiální název: To nejlepší ze Smoljaka, Svěráka a Járy Cimrmana

Nakladatelství: Knihcentrum

Počet stran: 251





Ladislav Smoljaknarodil se roku 1931 v Praze. Úzce spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem, se kterým psal pro Divadlo Járy Cimrmana hry o českém fiktivním géniovi Járovi Cimrmanovi. Mezi hry o Járovi Cimrmanovi patří Vražda v salonním coupé, Vyšetřování ztráty třídní knihy, České nebe, Afrika, atd. Zemřel roku 2010 v Kladně ve věku 78 let.
Zdeněk Svěrák – narodil se roku 1936 v Praze. Spolupracoval s Ladislavem Smoljakem, svým synem Janem a se skladatelem Jaroslavem Uhlířem. Napsal scénář k filmům Kolja a Vratné lahve. Jeho film Kolja dostal cenu americké filmové akademie Oscar. Mezi jeho díla patří Vratné lahve, Povídky, Vyšetřování ztráty třídní knihy, atd.

Výklad – je slohový útvar patřící do funkčního odborného stylu. Postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztah, podmínky vzniku, vývoj, trvání jevu, jeho následky a objasňuje podstatu jevu. Je základem učebnic, odborných časopisů a publikací.
Činohra – literární dílo patřící do literárně-dramatického žánru. Obvykle se jedná o klasickou divadelní hru, která často zobrazuje společenské, obecně lidské a mezilidské vztahy, které nemusí vždy končit tragicky.

Česká literatura 2. pol. 20. století – radost z konce války a z osvobození od fašismu. V tvorbě se promítá reakce na získanou svobodu. Likvidace knih a časopisů, pronásledování spisovatelů, první seznam zakázaných knih.

Okolnosti vzniku díla – původcem vzniku Divadla Járy Cimrmana byl Jiří Šebánek. Vycházel z velkého ohlasu na rozhlasový pořad „Vinárna U pavouka“ (Cimrman se narodil ve vinárně). Jára Cimrman je fiktivní postava univerzálního českého génia, vytvořená Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem.

Téma – vlastní divadelní hra pojednává o snaze donutit žáky osmé třídy k navrácení třídní knihy, ke jejímuž pravděpodobnému odcizení došlo před sedmi lety. Dalšími tématy jsou strach z vyššího postavení, mlčenlivost žáků a úcta k vyšší hodnosti.

Kompozice – kniha je rozdělena na dvě části. V první části se popisuje Výklad o Cimrmanově pedagogickém systému, který je dále rozdělen do 11 krátkých kapitolek. Poté nastupuje samotná činohra, která má pouze jedno dějství, ve kterém se odehraje celý příběh.

Jazyk a styl – psáno ich formou. Účinkující mluví spisovně, někdy až přehnaně. Pokud jsou naštvaní, užívají i nadávky, které však nejsou nijak hrubé a do dialogu se hodí.

Postavyředitel – snaživý, přesvědčuje žáky k navrácení třídní knihy, občas nadává.
Inspektor – dobrák, který se taktéž snaží žáky přesvědčit, aby vrátili třídní knihu.
Třídní učitel – plachý a bojácný, má svoji třídu rád a tak je k nim milý, přesto však je prosí o vrácení třídní knihy.
Zemský školní rada – zamlklý (v celé hře neřekne jedinou větu), přísný.
Žáci – lhostejní k autoritám, třídu představuje obecenstvo.


Děj – jako každé dílo o Járovi Cimrmanovi se skládá ze dvou částí. První část obsahuje sérii odborných referátů týkajících se života a díla Járy Cimrmana. V tomto díle jsou to konkrétně tyto:

Druhý liptákovský nález – po důkladném překopání tří arové zahrady se potvrzuje, že Jára Cimrman na zahradě obklopující dům ze dvou stran nezakopal zhola nic.
Osobní vzpomínka – nález celého Cimrmanova pedagogického díla pod vrzajícím prknem v podlaze.
Cimrmanova šesterka a futurismus – výklad Cimrmanova pedagogického díla, které je rozděleno do šesti zásad (Futurismus, Separace průtokových poznatků, Trestání učitele učitelem, Názorné a úlekové fixace, Mimoverbální komunikace, Oživlé dřevo). Tyto zásady jsou podrobně rozebrány.
Hodina fyziky – Cimrman zde udivuje názorností a mistrovským vedením důkazů. Pokus, co je světlo a co je tma, zvuk – ticho.
Teorie poznání – pravda je nepřesná, omyl je přesný. V tomto referátu se jedná o „souboj“ teorií materialisty Bohlena a českého génia Cimrmana.

Činohra pojednává o snaze donutit žáky třídy 8. C k navrácení třídní knihy, která byla odcizena před sedmi lety. V této snaze se během celé hry vystřídají všechny čtyři účinkující postavy (učitel, ředitel, inspektor, zemský školní rada). Když se vystřídají všechny pedagogické metody (po dobrém i po zlém), přicházejí na řadu vyšší instance a strach z autorit. Nebyl to však strach žáků, ale strach vyučujících. Z celé hry se dojde k tomu, že učitel je „slaboch“, který se bojí ředitele, ředitel se bojí inspektora a dobrácký inspektor se bojí zemského školního rady. Tato marná snaha donutit žáky k ničemu nevede, jelikož se třídní kniha ani po sedmi letech nenajde.

Úryvek – Učitel: Nezneužívejte dobrého srdce pana ředitele. Jste přece rozumní chlapci.
Ředitel: Rozumní chlapci! Toto jsou rozumní chlapci? Vždyť je to tu jeden vedle druhého samý debil nebo blbeček! Vždyť se podívejte! (Ukazuje do zasedacího pořádku.) Debil – blbeček, debil – blbeček, debil – blbeček. Debil – blbeček, debil – blbeček!!! Akorát tamhle vzadu – to je snad jediná výjimka – sedí dva blbečci vedle sebe!!! (Vzteky bez sebe přechází jevištěm. Pak ho vzadu v publiku cosi upoutá.) Tam se někdo hlásí.
Učitel: To je Veškrna, pane řediteli.

2 komentáře:

  1. Jéé to mám doma :) Cimrmana mám moc ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já Járu Cimrmana nemusím :) Ale každopádně nikomu jeho názor brát nebudu :))

      Vymazat